Balada O Zahradním Pychu chords
|
Instr.
50
Trans.
0
Scroll
60
Metro.
Font
16
|
❮ |
1. V [D]zahradě [G]u Buzků [A]stála hru[D]šeň
[F#dim]a v její [Em]koruně, [D]značně vzru[A]šen,
[C]ukryt byl [G]majitel [D]Eda,
[E]číhal tam v pozici [A]zvěda.
2. Noc byla truchlivá černá vdova,
číhal na souseda dneska znova,
až půjde hrušky mu loupit,
chtěl do té fušky mu vstoupit.
R: [D]Dušku, Dušku, [A]neber tu [D]hrušku,
[G]jestli ji [A]ukradneš, [D]moc špatně [G]dopadneš,
[D]Dušku, [Bm]Dušku, [A]nech tu hruš[D]ku!
*: [F#]Na hlavě punčochu [B]svý ženy Maruny,
[E]vopřen vo rozsochu, [A]na kuráž dva rumy,
[G]bděl jako ponocný [D]pro ten pych ovocný
[A]a zloděj zlodějská [D]ať si moc nevejs[A]ká.[A] , [D]
3. Soused se jmenoval René Dušek,
každý rok snědl mu pěkných hrušek,
protože koruna stromu
sahala až k jeho domu.
4. Žebřík si přistavil na svým dvoře,
za chvíli už trhal až nahoře,
česáčkem ovoce česal
a samou radostí plesal.
R:
*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,
tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,
napnuly se mu šle, když lezl na šprušle
s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.
5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle,
tak přišla Edova pravá chvíle,
maskován na něho vybaf': bubu,
což byla ovšem ta chyba.
6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,
předtím však česáčkem Edu buchnul,
ten slítnul jak zralá hruška,
trefil se přímo na Duška.
R:
*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,
zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,
čeká je souzení a velké soužení,
hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!
[F#dim]a v její [Em]koruně, [D]značně vzru[A]šen,
[C]ukryt byl [G]majitel [D]Eda,
[E]číhal tam v pozici [A]zvěda.
2. Noc byla truchlivá černá vdova,
číhal na souseda dneska znova,
až půjde hrušky mu loupit,
chtěl do té fušky mu vstoupit.
R: [D]Dušku, Dušku, [A]neber tu [D]hrušku,
[G]jestli ji [A]ukradneš, [D]moc špatně [G]dopadneš,
[D]Dušku, [Bm]Dušku, [A]nech tu hruš[D]ku!
*: [F#]Na hlavě punčochu [B]svý ženy Maruny,
[E]vopřen vo rozsochu, [A]na kuráž dva rumy,
[G]bděl jako ponocný [D]pro ten pych ovocný
[A]a zloděj zlodějská [D]ať si moc nevejs[A]ká.[A] , [D]
3. Soused se jmenoval René Dušek,
každý rok snědl mu pěkných hrušek,
protože koruna stromu
sahala až k jeho domu.
4. Žebřík si přistavil na svým dvoře,
za chvíli už trhal až nahoře,
česáčkem ovoce česal
a samou radostí plesal.
R:
*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,
tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,
napnuly se mu šle, když lezl na šprušle
s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.
5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle,
tak přišla Edova pravá chvíle,
maskován na něho vybaf': bubu,
což byla ovšem ta chyba.
6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,
předtím však česáčkem Edu buchnul,
ten slítnul jak zralá hruška,
trefil se přímo na Duška.
R:
*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,
zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,
čeká je souzení a velké soužení,
hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!
Used chords
—
More of Ivo Jahelka
