Veronika Chords & Lyrics - Jan Vosátka

1. [G]Jednou večer zaslechl jsem [C]tóny klavíru, [G]duše moje i ta tvoje [C]vstoupí na víru. [Am]Poklekl jsem a vzal číši [Bm]lahodného vína, [Am]přemýšlet tak o nás dvou [D]čí to byla vina?

2. Spatřil jsem tě v okně domu blízko náměstí, tvoje oči se mi zdály zdálky jinačí. Když jsem se však přiblížil o pár metrů blíž, pozjistit jak na tom jsi, ty padáš níž a níž.

Rf. Do pro[F]pasti svých [C]tužeb a [G]přání, do ni[F]coty, vysně[C]ného milo[G]vání, tak aspoň [Am]na malý [C]moment zůstaň [G]stát, ať se tě [Am]na pár věcí [C]můžu ještě [D]ptát!

3. Proč si smutná, neveselá, proč se stále jenom trápíš, možná s tím nic nenadělám, ale chtěl bych moc, vždyť to víš. Dej mi ruku půjdem spolu třeba do parku, na večerní obloze spatříme Polárku.

Rf. Tu hvězdu, která svítí vždycky první pro milence a ty pejsci venčící ať prosím zavyjí na dnešní půlměsíc, ať spadne mi má naděje do dlaní.