Martina (martině V Sedmi Pádech) Chords & Lyrics - Karel Kryl

V [C]obálce džbán a květina
a list, v němž ptá se [Ami]Martina,
jak chutná [G]chleba,
co [G]jím, když země vymetám,
a proč jsem tady[G] - a ne tam
kde [C]je mne třeba?

Smažím si vejce na špeku -
a ač je očím do breku -
ústa se smějí,
když nad otázkou přemítám,
proč nejsem tady - ani tam,
kde prý mne chtějí
Smět sedět vedle Martiny -
a píti suché Martini
k mokrému masu,
sotva bych asi uznával
to, co jsem doma zpívával
za starých časů.

Ošlehán vichry větráků
měl bych už kolem metráku -
tak jak se sluší,
a kromě piva v žejdlíku
měl bych i bachor z knedlíků
a tučnou duši.

®: Ač [F]je to jenom dvě stě [G]kilometrů
- [C]nebo ještě [Ami]blíže –
a [Dmi]zbývá už jen [G]duše k pr[C]oclení,
na [F]politickém [G]barometru
[C]setrvalá ní[Ami]že –
a [Dmi]dokud trvá, [G]svět se nez[C]mění.
Kdybych chtěl zajet k Martině,
snad bych pak dělal v Martině
holoubky míru,
nebo bych bydlel v Záluží -
a doma z vody z kaluží
vyráběl síru,a snad bych věru na to dbal
a chodil řváti na fotbal -
to kvůli hlasu,
v putyce zpíval s čundráky
a rumem léčil mindráky
z absence pasu.

Kdybych chtěl líbat Martinu,
dal bych svou páteř za třtinu
ohnutou větrem,
trávil si život schůzemi
a večer brblal v přízemí
nad Černým Petrem,
nosil bych hesla v zástupu
a třeba stavěl chalupu
a kradl cihly,
koupil bych láhev stoličné
a z jedné sklínky hořčičné
bychom si přihli.

®:
Kdybych chtěl mluvit s Martinou,
plet bych si bukvy s latinou
a knutu s žezlem,
měnil bych pravdu ve lhaní,
v častušku hudbu varhanní,
plet dobro se zlem,
dbal místo snění konzumu,
nabádal děti k rozumu -
z prospěchu podlý,
žil pěkně vprostřed ohrady
a zdobil okna, výklady
a vzýval modly.
Snad moh bych najít v Martině
přítele ve zlé hodině,
kdy člověk zoufá,
jenž uspí v stínu borovic
a ví, že chlap chce skoro víc,
nežli si troufá,
obalí trny sametem,
v náruči skryje před světem,
horečku zchladí,
má cit i rozum člověčí
a dá ti pocit bezpečí,
když všichni zradí.
®:
Svět dává nerad, Martino,
zadarmo nebo lacino:
však poznáš s lety,
že čas i kámen rozhlodá -
a poušť když jednou zřídlo dá -
rozkvetou květy.
Až svět mne steskem obklopí,
dám si tvou kytku do klopy -
jak kážou mravy,
po vzoru starých Habánů
připiji vínem ze džbánu
na tvoje zdraví.
®: