Jen Mě Nelituj Chords & Lyrics - Jaromír Nohavica

1. [Em]Jen mě nelituj, [Am]neklepej [D7]na mé dveře
s [G]chryzantémou v [B7]dlani,
hra [Am]na [D7]litování [G]končí v prvním tahu,
neplivej [Bm]lásku na podla[Am]hu,
nestůj mi [D]u bytu, jen mě neli[Em]tuj.
[Am]Ta slova [D7]jsou jen guláš [G]dvakrát přihří[D/F#]vaný,
[Am]a to mě [D7]nezachrání, a [G]to mi nepomůže,
a tak [Bm]nesvlíkej mě z [Am]kůže,
celý [D]zvědavý, celý [G]zvědavý,
jak [D/F#]vlastně vypadá[Em] takový [Am]malý pohřeb,
na který si [D7]člověk sám [G]nastřádá.
R: Jó, kdybych byl [G]vrabec, sezobal bych [D]zrní
všem [Em]ptákům, co v [C]okolí [G]jsou,
srdce měl bych [Am]slabé a žaloudeček [D]plný
a [C]duši rozčepýře[G]nou.
R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*: [Am]Jó, kdybych byl, [C]žil bych si, žil,
a [G]šťastný bych byl [D/F#]jako pytel blech,
ale já[Am] jsem, co jsem, a [D7]nevěřím lítos[G]tem.
2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
*:
*: