Balada Zimní O Smutném Osudu Zdomácnělého Divo chords

N[Ami]a horské b[G]oudě t[Hmi]am, co je Kv[F#mi]ilda,
pr[G]acov[D]al v k[G]oteln[D]ě ml[C]adý muž V[E]ilda,
v[Ami]eselou m[G]yslí [Hmi]oplýval st[F#mi]ále,
ž[G]ertík[D]y, l[G]egráck[D]y, n[B]o a tak d[A]ále[A7] ,
z[D]e všeho nejradši m[C]ěl ale sázku,
s[G]ázel s kýmkoli [D]o cok[A]oli,
j[D]ednu tu sázku bych m[G]ěl na uk[F#mi]ázku,
d[G]ál ať už promluví pr[A]otokol[D]y.

Vilda byl známý lyžařský koumes,
trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,
přesvědčen o svém lyžařském umu
vsadil se s kuchařem u láhve rumu,
že klidně naučí lyžovat Vaška,
stanovil si tak cíl velmi smělý,
možná vám připadá to jako fraška -
- Vašek byl divočák zdomácnělý.

Posílil Vilda na výhru šance,
zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,
a když měl přes den v kotelně topit,
vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.
Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,
lyže mu k paznehtům připevnil hned,
nic platná nebyla kňourovi vzpoura,
proti své vůli byl postrčen vpřed.

O kousek níže právě v tu chvíli
přijížděl po cestě trabantík bílý,
v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče
vraceli myslivci z poslední leče,
vesele smáli se pomezi doušky,
že domů nepůjdou, pěli v triu,
ztichli tam sto metrů vod staré soušky,
mysleli, že už jsou v deliriu.

Co se to řítí proti nim z Hamru,
Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,
kdo to kdy viděl na týhle trase,
na lyžích z kopce jet divoký prase?
Stojeden kilogram hmotnosti kňoura
srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,
modřiny, boule a ve dveřích ďoura,
tak Vaškův poslední skončil se sjezd.

®: V[G]ilda sezval k[A]amarády n[D]a vepřové h[G]od[D]y,
s[F#mi]oud mu určil [Hmi]osm tisíc n[G]a náhrad[A]u škod[D]y.